Projektantský deník #14 | Nejdřív zadání, potom razítko

Při procházení podkladů jsem narazil na poměrně zásadní věc. Současný stav garáže není popsaný v požárně bezpečnostním řešení, ze kterého bych měl při návrhu vycházet. A tím jsem se dostal k otázce, která je podle mě důležitější než samotný výpočet: Z čeho mám návrh vlastně odvodit?

U zařízení pro odvod kouře a tepla potřebuji znát požadavky, které mají být návrhem splněny. Dobu požadované funkčnosti, způsob ovládání, napájení nebo vazby na ostatní požárně bezpečnostní a technická zařízení. To nejsou jen technické detaily, které se doplní někdy na konci projektu. Ovlivňují samotnou koncepci zařízení. A zároveň to nejsou věci, o kterých bych měl rozhodnout sám jen proto, že právě zpracovávám projekt ZOKT.

Neznamená to, že se musí přestat projektovat. I když není současný stav v PBŘ jednoznačně popsán, pořád lze udělat velký kus práce. Můžu projít dostupnou dokumentaci a skutečný stav. Můžu posoudit stávající zařízení, připravit technickou koncepci, prověřit možné varianty a upozornit na místa, která je potřeba rozhodnout. Stejně tak můžeme společně se zpracovatelem požární bezpečnosti hledat řešení, které bude technicky proveditelné a bude odpovídat požadavkům stavby.

Je ale rozdíl mezi návrhem koncepce a dokumentací, která už vychází z jednoznačně stanoveného požárně bezpečnostního zadání. A právě tahle hranice mi tentokrát připadala důležitá. Proto jsem z nabídky vypustil autorizaci. Dokumentaci jsem zákazníkovi nabídl zpracovat. Současně jsem ale uvedl, že navrženou koncepci bude potřeba předložit zpracovateli požární bezpečnosti objektu a požadavky pro současný stav garáže jednoznačně stanovit. Teprve potom podle mě dává smysl řešit finální podobu dokumentace a její autorizaci.

Není to odmítnutí odpovědnosti. Spíš snaha správně určit, za kterou část návrhu odpovídá která profese. Projektant ZOKT může navrhnout způsob, jak požadovanou funkci technicky zajistit. Potřebuje ale vědět, jaká funkce je od zařízení vlastně požadována.

Od 1. ledna 2026 se změnila pravidla týkající se obsahu požárně bezpečnostního řešení a požadavků souvisejících s požárně bezpečnostními zařízeními. Zároveň skončilo přechodné období týkající se zpracování PBŘ staveb kategorií I a II. I legislativa tak podle mě směřuje k tomu, aby bylo zřetelnější, kdo jednotlivé požadavky stanovuje a kdo za danou část dokumentace odpovídá. V praxi je to důležité hlavně proto, že jednotlivé profese na sebe navazují. PBŘ stanoví požadavky požární bezpečnosti. Projekt jednotlivých zařízení hledá způsob, jak je technicky splnit.

Možná je lákavé chybějící informace prostě nějak doplnit a projekt dokončit. Jenže tím se problém ve skutečnosti nevyřeší. Pouze se rozhodnutí přesune z jedné profese na druhou. Proto mi tentokrát připadalo rozumnější říct otevřeně: Technické řešení připravím. Koncepci navrhnu. Varianty můžeme společně projít. Ale než z návrhu vznikne definitivní autorizovaná dokumentace, potřebujeme mít jasno v tom, z jakého požárně bezpečnostního zadání vlastně vycházíme. Neznamená to, že bez aktuálního PBŘ nejde na projektu udělat nic. Znamená to jen vědět, kde končí technický návrh jedné profese a kde už musí přijít rozhodnutí druhé.